BPS vs. UE ring volný 1. kolo

Na úvod použiju demagogický blábol od jistého pana Papeže z roku 2015 : Výroba bioplynu je ekologická i ekonomická zároveň, a proto pokud hovoříme o obnovitelných zdrojích energie, rozhodně bychom neměli na bioplyn zapomínat.

Dnes jsem se rozhodl konfrontovat bioplynovou stanici s uhelnou elektrárnou v přímém souboji bez kompromisů. Tento příspěvek je pohříchu matematickou hříčkou. Za výchozí základnu beru 200 MW blok hnědouhelné elektrárny, což je takový primární prvek naší současné energetické skutečnosti. Je to neuvěřitelná bestie, jak dále popíšu, která je předmětem nenávisti mnoha uvědomělých spasitelů.

Pojďme si popsat o co jde : 200 MW blok reprezentuje zhruba necelé jedno procento instalovaného výkonu výroby elektrické energie v ČR. Spaluje hnědé uhlí neuvěřitelným tempem, takže za hodinu spotřebuje přibližně 200 tun hnědého uhlí(čerpáno z materiálů ČEZ). To jsou 4 vagóny. Další výpočty jsou vskutku brutální : při 7000 hodinách ročního provozu(nepřetržitý provoz s technologickými odstávkami a jistými rezervami) se bavíme o 1,4 milionu tun hnědého uhlí za rok. To je nějakých 28 000 vagonů hnědého uhlí. Je to jenom necelé jedno procento výkonu. Takže, kdyby naše energetika stála jenom na hnědém uhlí, potřebovala by 100x tolik, 2,8 milionu vagonů, 140 milionů tun uhlí. Naštěstí na tom nestojí, takže těžíme jenom zhruba 40 milionů tun.

Je „úžasné“, že tady máme jiné varianty, mezi které patří i bioplynové stanice. Pojďme se tedy podívat, jaké pokroky nám technologie bioplynu nabízí. Nejdříve musíme vyzdvihnout, že BPS přináší úžasné možnosti získání dotací : dotuje ji EU prostřednictvím několika ministerstev české vlády(MŽP, MZe, MPO apod.). Politika EU a ČR tedy motivuje podnikatelské subjekty, aby investovaly do BPS. Dotace v řádu stovek milionů jsou na dosah, stačí mít dobrý podnikatelský záměr. Představuji vám tedy můj podnikatelský záměr  na bioplynovou stanici, která nahradí 200 MW blok uhelné elektrárny(beze zbytku a úplně) :

Moje BPS bude využívat výhradně kukuřičnou siláž, jakožto nejvýkonnější biomasu pro výrobu bioplynu. Zde použiji nejdříve poměr 1 ku 4, tj. 1 tunu hnědého uhlí nahradí čtyři tuny kukuřice. To je dáno hlavně tím, že kukuřice sklizená z pole obsahuje přibližně 70% vody. Následně se podívám na měrnou hmotnost a zjistím, že hnědé uhlí ji má asi 750 kg/m3 zatímco zelená kukuřice přibližně 150 kg/m3. Mám tu tedy místo čtyřech vagonů za hodinu hnědého uhlí poctivých 80 vagonů kukuřice(4x4x5 jenom pro úplnost). Samozřejmě, kukuřice se z pole nevozí ve vagonech, ale musím to, jako elementární matematik převést na společného jmenovatele. Kukuřice se posleze zdusá na zhruba čtvrtinu a vznikne siláž, která se ve skutečnosti dává do fermentoru(ů). Pokračuji dál  ve svých výpočtech pro moji BPS elektrárnu(elektrárničku) :

Nyní jsem u dalšího čísla 7000 hodin. To je počet provozních hodin za rok. Ač se to nezdá, není toto číslo nijak nadsazené. Celkový fond nepřetržitého provozu je 365 x 24 = 8760 hodin. Takže těch 7000 hodin zohledňuje různé technologické odstávky, výpadky apod. Jak jsem již dříve uvedl, v případě hnědého uhlí se jedná o spotřebu 1,4 milionu tun. A v případě BPS se tedy jedná o 5,6 milionu tun kukuřice(faktor 4). Po přepočtu na měrnou hmotnost se dostáváme k číslu 560 000 vagonů kukuřice. Na rozdíl od uhlí(těží se celý rok), kukuřice se sklízí jednou ročně. Při hezkém výnosu 50 t/ha potřebujeme na 5,6 mil tun „pouhých“ 112 000 ha(1120 km2) zemědělské půdy. To je přibližně třetina výsevu kukuřice v ČR. Takže moje bioplynka, která zbaští kukuřici ze 112 tisíc hektarů, pokryje necelé jedno procento spotřeby elektrické energie v republice.

Moje bioplynka kromě toho zbaští ještě např. necelé 4  miliony kubíků vody(odvezeno z pole spolu se zelenou hmotou – při 30% sušiny), dále ca.5,6 milionů litrů nafty ve formě spotřeby traktorů a jiné techniky při obhospodařování polí(50 l/ha). Je toho mnohem víc, ale úplně nejhorší je, že tam, kde by mohla být krajina(les, louka, rybník), je vyprahlé pole prolité chemikáliemi a krví. Celé území postižené těžbou hnědého uhlí v ústeckém kraji zabírá asi 163 km2, to je 16 300 ha. Moje virtuální 200 MW bioplynka zabírá 112 000 ha, tj. 1 120 km2 půdy a vyrábí 1% elektrické energie v ČR. Celková výměra orné půdy v České republice je necelé 3 miliony hektarů. Kdybychom to oseli kukuřicí pro BPS, získali bychom hezkých 26% potřebných zdrojů pro výrobu elektrické energie. A to se vyplatí, že! Nemuseli bychom pěstovat plodiny pro výrobu potravin nebo krmení hospodářských zvířat(ono by nebylo kde). Hezky to sklidíme a zplynujeme, a těm oslům nakecáme, že snižujeme emise CO2. Potraviny pak dovezeme třeba z Austrálie nebo Argentiny.

Toto brutální drancování české krajiny za pomoci dotací z nejrůznějších zdrojů, považuji za jeden z největších faulů tzv. zelené energetiky. Je to nepromyšlené a v důsledku to přináší mnohem větší škody proti situaci, že by žádné bioplynové stanice nebyly.

Hlavní negativa 200 MW BPS :

• Zábor obrovské rozlohy orné půdy(112 000 ha)
• Zplynování obrovského množství biomasy na CO2 v krátkém cyklu(5,6 mil tun kukuřice v luftě)
• Neregulované emise kogeneračních jednotek
• Systematické odvodňování krajiny(4 miliony kubíků vody odvezeno z polí)
• Vysoké náklady(např. 5,6 mil litrů nafty na provoz techniky)

Závěrem znovu opakuji svoji tezi :

Pokud nemáte nic jiného k pěstování než energetické plodiny, tak nepěstujte, ale vytvořte krajinu, krajinu, která absorbuje oxid uhličitý a dlouhodobě ho zadržuje, krajinu, která zadržuje vodu a brání vysušování, krajinu, která skutečně přispívá ke kvalitě našeho života. Vyhoblované statisíce hektarů prolité chemikáliemi a krví tomu skutečně nepomáhají!

 [h1]