V hlavě vánočního vraha. Rozhovor s detektivem.

S tímhle pánem, který se představil jako H. jsem se náhodně setkal v restauraci U mývalů, kde se každé úterý(někdy i čtvrtek nebo pátek) snažím najít rovnováhu mezi snem a skutečností.

Náš zpočátku banální rozhovor o všeobecném marasmu se náhle stočil na osobu zešílevšího bakaláře, který napáchal těžko pochopitelná zvěrstva. Když jsem po dvou pivech zjistil, že mám před sebou člověka do značné míry zasvěceného do vyšetřování případu, pokusil jsem se využít situace a dobrat se nějakého, alespoň částečného pochopení toho, co se tady vlastně odehrálo. Druhý den ráno jsem si udělal nějaké poznámky, abych to zas úplně nezapomněl nebo po delší době nezkomolil. Takže reprodukce rozhovoru :

Hele, ta střílečka na univerzitě, to vypadá na totálního šílence. Jak se to stane, že takovej inteligent takhle zmagoří?

No, vono to žádný náhlý pomatení smyslů asi nebylo. Ten kluk se na to připravoval několik měsíců. Udělal si zbroják, nakupoval „čistý“ zbraně, chodil cvičit střelbu. A vypadá to, že už předtím to měl vymyšlený.

Počkej, co jako vymyšlený? Že sbalí kvéry, vyrazí do školy, a tam to rozstřílí? Co je na tom za vymejšlení?

No, to je sice pravda. Ale to by tady nesměla bejt ta dvojnásobná vražda v Klánovickým lese. Ta nám v tom dělá bordel.

Hm?

No podívej, jak bych ti to vysvětlil. Na začátku jsme si mysleli, že vraha z Klánovic budeme mít do několika hodin. Vražda z vášně, rodinné vztahy a tak. Pravděpodobné bylo i to, že vraha najdeme někde poblíž mrtvého, protože tohle pachatel většinou neunese a spáchá sebevraždu. Když jsme prověřili nejbližší i vzdálenější okolí obětí a zjistili jsme, totiž nezjistili jsme nic, tak to nás opravdu vyděsilo.

Proč vyděsilo? Tak jste rozjeli ty svoje metody a nějakou stopu jste určitě museli mít.

No, nepovedlo se nám najít nic moc. Jenom takovou indicii, která nám měla naznačit, že tím to nekončí, že bude pokračování. Jinak žádná digitální stopa, žádnej taxík nebo MHD, žádnej zahozenej kvér, žádnej svědek, kterej by někoho podezřelýho viděl. Prostě se tam zjevil jako duch a zase se vypařil. A my jsme nechápali, proč to udělal, ale začali jsme tušit, že je zle.

To mě po.er. Jak tohle spolu souvisí?

Kamaráde, teď ti naznačím vocode. Ale nech si to pro sebe, von ti to stejně nikdo nebude věřit. Ten kluk to naplánoval a provedl takhle : vyměřil si vzdálenost z Hostouně, tam bydlel, to víš ne?

Jo, jasně.

Takže z Hostouně na Palachovo náměstí to je asi 20 km. A pak si vyměřil tu samou vzdálenost směrem na východ, z Palacháče na východ. A vyšel mu Klánovickej les. Takže takhle došel k tomu, že udělá vraždu v Klánovickým lese.

Děláš si ze mě srandu, co? Já myslel, že se bavíme vážně.

No, počkej, uvidíš. Teď oběti. Prostě si vybral nemluvně v kočárku a dospělýho chlapa v Kristovejch letech. A ty zabil. Podle mě to v jeho makovici bylo, jako že zabil sotva narozeného Ježíška v kolébce a dospělého Krista, oba najednou. O vánocích. Z toho se mi rozklepala kolena, to ti řeknu.

Ty vole, z toho mrazí. A to mu jako nestačilo?

Ne. Měl to naplánovaný geometricky, a tohle byl jenom první bod. Další bod byl u něj doma v Hostouni. To je pro mě do dneška záhada, co se mezi ním a tátou dělo. Oba jsou po smrti a nikdo jinej u toho nejspíš nebyl a ani do toho neviděl. Ale v jeho plánu je Hostouň důležitá hlavně jako geometrický bod číslo dva. Tím totiž, podle mě, narýsoval horizontálu přesně ve východo-západním směru se středem na Palachově náměstí.

Co to má jako bejt?

Kříž…

Cože?

Vydrž, brachu. Teď to finále. Uprostřed té horizontály, na Palachově náměstí, se rozhodl(už dávno, měsíce tomu nazad), že vztyčí vertikálu. A vytvoří tak kříž, na kterým se ukřižuje.

To mi hlava nebere…

Musíš si uvědomit, že to se teď pohybuju v jeho hlavě. Když ještě nebyl ustřelená. Ten kříž je samozřejmě virtuální, neskutečnej. Ale existuje. Vem si mobil a dej si do Mapy.cz trasu Klánovice – Hostouň. Posuň si to tak, aby to procházelo středem Prahy. Podívej se na to pořádně.

No dobře, ale co ta vertikála, jak tomu říkáš?

Hele, už toho asi necháme. Já už na to nemám.

Tak jo. Ale prej už jste ho skoro měli?

Ale kdež. Ten měl takovej náskok. Pracoval podle plánu, o kterém jsme měli jen matné tušení a v podstatě si nás vodil, jak potřeboval.

??

Vem si jenom to, že na tu fakultu si nás vlastně pozval, abysme mu dělali kompars v té jeho finální exhibici. Od začátku věděl, jak to skončí a měl to stále pod kontrolou. I to pobíhání po ochozu, u kterého se nechal filmovat.

 No dobře. Šílenec lítá po střeše se samopalem, střílí po lidech a podle tebe si to užívá. Tak jakápak vertikála? Už jsi to někomu takhle povykládal?

Jo, ale vona si stejně myslela, že jsem se na starý kolena z tý práce definitivně pomát. Ale víš co? Ta vertikála, to je jako výkřik k Bohu nebo k nebi. Něco jako Otče, proč jsi mě opustil? A zabodnul to přímo do srdce Česka, do srdce Evropy. Nebo možná proč jsi nás opustil, když s sebou vzal tolik těch nevinnejch duší. Ale kdo z nás je nevinnej. Víš co, poď na panáka. Tohle mě zmáhá, fakt.

Panáků bylo víc. Ráno jsem se probral, a dost dlouho jsem si nebyl jistý, jestli to byl sen nebo skutečnost. Ale vokno jsem neměl, to bych snad dokázal diagnostikovat. Posléze mě začaly napadat další otázky na toho detektiva. Jako, proč to ten student udělal, jestli to přece jen nebyla souhra náhod… Ale zjistil jsem, že nevím, kde bydlí, nemám na něj číslo ani mejlovou adresu. Tak si to musím nějak doplnit sám a taky počkat, co ten dopis a co ještě vyplave na povrch nebo co vybádají policisti a novináři. Pak jsem si ještě vzpomněl na tu horizontálu. Tak jsem si vzal mapu a pravítko…